Robot

tupá bolest v břichu, dření dásní v puse a furt mě neposlouchají oči.
Vše je ale pomíjivé. Nad víkend to nemá! Užila jsem si ho tak moc. Tak MOC!
Večer v místnosti bez oken.

co víc si přát než vnímat, jak všichni mezi sebou se všechny ovlivňujem a uvědomění, že je to vlastně moje něco, něco tak důležitého, že se opravdu bojím, že to budu muset opustit. Vždyť tolik srandy s nimi za den nezažiju nikde!